Klíček

Jeden malý trpaslíček
ztratil od chaloupky klíček.
Všude pátral, všude hledal,
houští prošel, listy zvedal.
To je ale nadělení,
klíček není k nalezení!

Došel tam kde nad poli
krouží statní sokoli.
„Nu, sokole je to tak,
ty máš přece ostrý zrak.
Vyleť vzhůru, Slunce svítí,
řekni, kde se klíček třpytí.”
Sokol svolal všechny ptáky
od poštolek po vrabčáky,
aby každou chviličku
pátrali teď po klíčku.

Hledání je bez úspěchu,
trpaslíček pláče v mechu:
„Achich ouvej, co teď bude?
Každý hledal přece všude.
Už se končí pátrání,
zvěř se chystá ke spaní,
neb přichází noci stín
ze všech temných úžlabin.
Kde jen skřítek hlavu složí?
V maliní, či v hustém hloží?“

Náhle je tu lesa pán,
klíček v dlani uschován.
„Trpaslíčku, trpaslíčku!
Proč ten rozruch kvůli klíčku?
Před kým se máš na pozoru,
že máš domek na závoru;
na závoře pevný zámek?
Ty tam skrýváš medu džbánek!
To je tedy vážná věc,
vždyť je z tebe lakomec!“

Malý skřítek teď se stydí,
možnost nápravy však vidí.
Sotva brzy ráno vstal,
trubače on zavolal.
Pak na louku mezi domy
sezval víly, skřítky, gnómy
a pod stromy ve stínu
uspořádal hostinu.