Ve sklepě pod Stalingradem
Původně jsem to neměl v záměru zveřejňovat, ale když máme to výročí 75 let od zahájení těch jatek...
» autor: Schwalbe |
Ve sklepě pod Stalingradem
dělíme se s kamarádem
o poslední cigaretu.
K tomu z láhve popíjíme,
co z ní teče, už nevíme;
dávno přišla o vinětu.
Stokrát prohlédnuté snímky,
zachycené to vzpomínky,
zas a znovu prohlížíme.
A dopisy ohmatané,
zaschlé na nich kapky slané.
Pro sebe si každý sníme…
Kdo tu zbývá z praporu?
Za chvíli již nahoru
zmrzlé ruce pozvedneme.
Válka nechá v duších punc…
na opasku GOTT MIT UNS,
do zajetí odejdeme.
Poslední hlt pro zahřátí…
Kdo z nás dvou se domů vrátí
a své drahé ještě spatří?
Já, nebo můj přítel milý,
jehož opouštějí síly?
Vždyť jsme skoro jako bratři!
Nůž vsunu pod podobenku,
zatlačím a už je venku,
z medailónku vytržena.
Jen zachovat chladnou hlavu,
snímek schovám do rukávu;
na něm syn můj a má žena.
Raději bych na statku
teď předčítal pohádku
těm zvědavým dětským uším.
Místo toho v Ruské zemi
končím s všemi nadějemi…
Nevrátím se, matně tuším.
Odhodíme prázdné zbraně,
vzhůru letí naše dlaně.
Jak nás Rus přijme, Fritzi?
Další vylézají z děr,
aby s námi vzali směr -
Ke skývě chleba? Šibenici…?
dělíme se s kamarádem
o poslední cigaretu.
K tomu z láhve popíjíme,
co z ní teče, už nevíme;
dávno přišla o vinětu.
Stokrát prohlédnuté snímky,
zachycené to vzpomínky,
zas a znovu prohlížíme.
A dopisy ohmatané,
zaschlé na nich kapky slané.
Pro sebe si každý sníme…
Kdo tu zbývá z praporu?
Za chvíli již nahoru
zmrzlé ruce pozvedneme.
Válka nechá v duších punc…
na opasku GOTT MIT UNS,
do zajetí odejdeme.
Poslední hlt pro zahřátí…
Kdo z nás dvou se domů vrátí
a své drahé ještě spatří?
Já, nebo můj přítel milý,
jehož opouštějí síly?
Vždyť jsme skoro jako bratři!
Nůž vsunu pod podobenku,
zatlačím a už je venku,
z medailónku vytržena.
Jen zachovat chladnou hlavu,
snímek schovám do rukávu;
na něm syn můj a má žena.
Raději bych na statku
teď předčítal pohádku
těm zvědavým dětským uším.
Místo toho v Ruské zemi
končím s všemi nadějemi…
Nevrátím se, matně tuším.
Odhodíme prázdné zbraně,
vzhůru letí naše dlaně.
Jak nás Rus přijme, Fritzi?
Další vylézají z děr,
aby s námi vzali směr -
Ke skývě chleba? Šibenici…?
Tipů: 13
» 28.08.17
» komentářů: 9
» čteno: 577(13)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Rozcestníky
» 28.08.2017 - 10:39
Tara: Děkuji. Tak, tak, zapomínáme příliš často, nejen na to, co bylo před léty, ale třeba i před týdnem...
» 28.08.2017 - 11:22
vavaoko: Díky. Přesně tak, nic není černobílé. Mohu doložit z vlastní rodiny, kdy moji dva dědové, každý v jiné uniformě, mohli teoreticky střílet na sebe. Ale to je na delší psaní...
» 28.08.2017 - 14:18
ttragelaf
modlete se, aby vás zajali amíci
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Stmívá se, už je čas... | Následující: Kořeny