Tam někde na dně

V neznámých dálkách modré krásy,
kde zpěv sirén navodí ti snění.
pozřela náruč vodní masy,
hrdost tvou pro své pobavení.

Torza tvých děl, dřív obávaných,
střeží dnes murén klidný spánek
na truhlách, buzolách i zbraních
vrší se korálový zámek.

V tom loži šeptajících písčin
z posádky tvé jsou již jen kosti
přesto však nezevšedněls ničím
prostě máš nyní jiné hosty.

Pod prasklým kýlem tance sleďů,
u stěžně závoj perutýna,
krásný, ač ostny plné jedu,
půvab z nějž občas hrůza jímá.

Kroužící žraloci a klipky,
třpyt perel skrytý v ústech mušlí,
klauni a sasankové kvítky
klenoty, jež by lidem ušly.