Nespasíš

Jaká to krásná noc, noc plná magie,
luna je celá a kraj běsy ožije.
Pohleď, jsi krásná, můj kolibřík před hadem,
plachá a křehká, jak soumrakem chorý den.

Je téměř půlnoc, mým lesem zní táhlý chór,
po čtyřech nohách se rozběhne lidský tvor,
po šedé srsti už klouže svit úplňku,
chceš si snad zahrát na vlka a na srnku?

Hledáš mne ve stínech měsíční mýtiny?
Přehlížíš pod listím ukryté zdechliny!
Bláhová, stále mi nabízíš spasení,
dál nechceš připustit, v co mě noc promění?

Kdybys tak tušila, jak mi zní tvoje krev,
k mým uším doléhá její hlas, její zpěv…
to ty jsi tím, kdo dnes pozná stav bezmoci,
protože stvůry si nemohou pomoci.