Žítkovská bohyně

Prkenná soudní lavice
na ní pod dozorem biřice
zubožená zhroucená žena sedí
rozčepýřené vlasy jak sláma špinavá
obličej skrývají
z něhož jen unavené oči svítí

soud jedná, pokládá otázky, rozhoduje
ona však vnímá jen bolest ran z mučení

zpět vedou ji do kobky, kde
posledních pár hodin jí zbývá…

u popravčího špalku čeká kat
žena padá na kolena
po šepotu modlícího se kněze
něco se mihne, světlo střídá tma
hlava jí mečem uťata

.

Dvacátého června roku 1630 v Bojkovicích
popravena je Kateřina Shánělka z Luhačovic
první žítkovská bohyně

Žítková, malebná vesnička
posazená do romantických svahů Bílých Karpat
v oblasti Moravských Kopanic, kde po staletí
žítkovské bohyně léčily příchozí na těle i na duchu
a lidová magie zde mezi lidem již od pohanských dob přežívala

Kateřina Shánělová žila zde již před vznikem vesnice
první ženou bylinkářkou byla, s porody a nemocemi pomáhala
byla vědmou a znalkyní lidských duší
budoucnost litím vosku předvídala i předpověď počasí
vyléčila kouzelnými lektvary, co nikdo jiný by neuměl
magickou vodou ze soutoku dvou potoků a bylinkami
i věci ukradené či ztracené najít dokázala
koláče čarovné pro získání lásky i zdraví pekla

avšak i do těchto končin přísná inkviziční ruka dosáhla
za své údajné čarování nebyla však upálena
ale v té době neobvykle milosrdně mečem sťata

Žítkovským bohyním se v 17. a 18. století jen málo dařilo
avšak 19. století bylo zlatým věkem jejich magie
ale války, /byť nacisté bohyně vyhledávali/
a komunismus jejich krásnou magii potlačily…

poslední žítkovská bohyně zemřela před šestnácti lety
byla možná opravdu poslední představitelkou neznámého
a nedostupného poznání


.