kdybych tě maloval

Vidím Tě ležet v skrytu na břehu u jezírka,
přikrytou a Tvé křivky pod šátkem jen lze tušit
a osvětlena jsi krystalem svojí krásy
z které mi pokaždé krev v spáncích začne bušit.

Chtěl bych místo látkou Tě pokrýt plátky růže
a malovat co vidím, to ztělesnění krásy
a plátnem by mi bylo Tvoje tělo a kůže
namísto štětce, barev moje slzy a řasy.

Chtěl bych Ti hladit vlasy co po šíji Ti tančí
a na prst namotat si z jich pramínků vírky
a potom horkým dechem jim zase volnost dávat
a chvíle s Tebou lepit do alba tajné sbírky.

Přes oblá ramena až ke klenuté hrudi kde
ňadra plná,pevná jak vytesána z ledu
jsou stráží nad soutěskou, kterou podbřišek skrývá
ukrytou v chloupečcích s barvou a vůní medu.

Kaji se za pohled který sklouzl kam nesmím
jsem přece malířem a ne milencem Tvým
já se jen podíval pro správnou kompozici
přesto bych moc rád slyšel co tedy vlastně smím.

A tak se vracím k zádům k Tvojí hebounké škáře
tak milé na dotek, že chtěl bych po ní bloudit.
Je napnutá a pevná jak struny na kytaře
a svádí vyzkoušet zda umím zvuk z nich loudit.

Když ležíš na bříšku tak jsi mým horizontem
zvlněnou krajinou strání a údolí
a celičký můj obzor je Tebou ohraničen
a za ním není nic, ať je tam cokoli.

Abych Tě ale mohl na obraz vymalovat
musím Tě vidět celou, to v zájmu kompozice
tak si Tě otočím a už na zádech ležíš
a přitahuješ mne, jak můru plamen svíce.

Vidím tvůj obličej, krk, ramena a tělo
a pas a pod ním..Ale to už jsem vlastně řekl
tuším tam jeskyňku s kouzelnou studánkou
ze které bych chtěl pít a rád bych si k ní klekl

Vidím Tvé krásné nohy od moře opálené
na stehnech v kapkách vody světla iluminaci
a zas to chmýříčko k líbání připravené
a přec líbáno není, hlídají ho snad draci?

Zas další otázky do hlavy se mi tlačí
na každou z nich bys Ty mi mohla odpovědět
zeptám se tedy příště až přijde vhodná chvíle
a Ty ochotna budeš mi zas modelem sedět.