Padá stín

Padá stín.
Hromady listí.
A ty nejsi, nejsi, nejsi tam.
Kde máš být.
Kde bude tvé tělo tlít.
Padá stín.
Hromady listin.
Se z nebe vznáší.
A ty nejsi, nejsi, nejsi sám.
Jak by sis zasloužil.
Jako drogu do žil.
Jako nejasný cíl.
Se potápím.
V moři bílkovin a citů.
V moři rudých erytrocytů.
V moři modrých erytrocytů.
Šlechtická krev.
Povznesený zpěv.
A zase padá stín.
Hromady písní.
Co jsi napsal.
A trochu zaspal.
Dobu, roky, svůj věk, kroky.
Ty důležité kroky.
Které nepřišly samy.
Ale měly berle.
A na krku perle.
Padá stín.
. . .
Padá stín.
. . .
Padá stín.
I holý klín se stydí.
A očima slídí.
V sále plno lidí.
Co po sladkostech se pídí.
Bonbon do pusy.
A zadusit tě ubrusy.
Padá stín.
Padá splín.
Na mou hlavu s blankytným pozadím.
Padá stín.
A nemějte mi za zlé.
Že teď ten stín vyhostím.
Padá stín.
. . .
Padá stín.
. . .
Smím?
Prosit?
Nač zde ještě stát.
Slova mají cenu zlata.
A mlčení snad.