Spolu

Žádný obavy. Oba by
se měli držet, aby neosaměli.
směli bejt smělí,
obdarovávat se úsměvy - z něhy.
I když sněhy zahalej směry,
ze špatnejch abys mě vytrhla,
byla důvod změny.
Odpouštět, neopouštět, projít pouště
pospolu i po sporu.
Ať nechybí v nás víra
a síla ze dna sbírat se a vzpírat..
A abysme nemluvili hesly,
zabrali vesly ve zlym,
spolu se převezli
s vírou ve svit..
Na to usnu, ocitám se v tom snu,
kde jsme spolu u stolu,
kde skleniček stálo
pár před náma, zdálo
se mi, jak držel jsem ji
a chyt za ruku něžně,
ona rovněž mě -
neuhla, možná nemohla..
Vzbudil jsem se ze sna,
kde smála ses na
mě a já měl tvou dlaň ve svý.
Dnes mý oči nespí, nesmí..!
Nesmírný můj vesmír..
Měl jsem sen,
kde skvěle měl jsem se.
Barvy sládnou, světla s vábnou
lehkostí slábnou.
Naše oči jak střely se střetly
blízko, něco v nich blísklo.
Tep hřmící, krev vařící v nás vřící,
pohled vstřícný zřící co víc říci..