Mezičas

Udělal jsem dost kroků jak loků grogu,
kroků k rokům, ran dostal pár k oku.
K oknu, když se kouknu
z jitra, vidim zítra.
Požil jsem, co jsem prožil -
jak stravy strávil, se uzdravil,
zítřky teď zdravím zdravý,
ač se před ně s oblekem nestavím s drahým.
Nejsem starým ani zralým -
s raným dětstvím p**raným.
Jsem nastál se, nazdál, než nastal
převrat - už netřeba přehrát
si, co bylo,
znovu, mam osnovu slohu, jehož slovům
už rozumim -
Bolest, co mam v sobě, žiju v zlobě,
v každym ZLOVĚstnym slově..
Znám SVÝ CHYby z pýchy, smíchy
Karma další SMÍ CHYstat.
Pln ZLÝCH VIN beZ VÝCHYlek..
Chyby nenapravitelný pravidelný.
Buzen popuzením, v puse krev,
samej prů*er. Plus je kéž něco, já nejen PROSEbník PROSEtej hněvem oBROZEN nezdarem, POSEdlej a POSLEdní, co chtěl by - jít PO SVÉM.
Busem daleko.
Pryč chci, tak rád chcíp
bych. Vztek jak cýp, žádnej cit,
život jak CITrón..!