dědovi

Můj dědo z doby dračí
neva, že dneska neotáčí
vítr větrníkem
sejdem se za rybníkem
/tam jak byly ty hony/
budeme pouštět drony.

Můj dědo z doby telefonních stanic
až příště do Nemanic
přijedu na prázdniny
zruším ti puky, piny
hlasovou schránku
džímajl ti založím
vocap i mesenžra
ajsko pak skejp
pak na faulenc položím
nalepím tejp
na záda bolavý
na všechno, co ti chybí
abysme z Vltavy
večerem mohli tahat ryby.
----------------------------------------------------------

„Když se tak zamyslím nad tím, co jsem v životě napsal
a co se mi povedlo, tak si tak říkám,
jak je to všechno svázáno s mou rodnou krajinou…
Jak se v člověku hromadí všechny ty zkušenosti a ukládá se to do podvědomí.
Všechno svoje vyprávění jsem vynesl po kapsách z krajiny svého dětství.
a zalidnil jsem ji lidmi….“
/Honza Drda/