Beruška

:: ::

Když paprsky den rozžhavily
a zezlátly na polích klasy,
přilétla z dálky mnohých mílí
a na mou ruku usedla si.

Ač napřed byl jsem zmaten zcela,
co je to za hmyz neposedný,
nechtěl jsem, aby odletěla,
a vzdal se kráse teček sedmi.

Po prstech vzhůru nebo dolů
si lezla a čas rychle pádil.
A mlčeli jsme krásně spolu,
že navzájem se máme rádi.

Jen ve dnech, kdy se chvěla mrazem,
jsem neměl strach ji sevřít v dlani.
Však leckdy nechal spadnout na zem,
když nastalo po zimě tání.

Bát začala se pomaličku,
že naše tajná láska bledne.
Tak vylezla na prstu špičku
jedno páteční odpoledne.

Já setrval jsem ve své pýše,
než abych k ní svůj pohled stočil.
Pak vzlétla. Výš. A ještě výše!
Až nadobro zmizela z očí.

Sám tiše teď se domů loudám,
a ji už navždy ztrácím v dáli;
tam, kde je její rodná hrouda.
I když ji doma tečky pálí.

:: ::