Upadám
do stínů, pocity své pak ukládám.
» autor: paulín |
Prost všeho
odloučen
samoten sám
pokojem jistý
tichostí omámen zcela.
Večer otvírá náruč
tmavá noc hledí tu.
Zcela pak ponořen
myšlenky slepé jen
uvadlé údy mé.
Dýchám jen kůží snad.
Rudá to růže
sklenice suchá
srdce co puká
praskot omšelých skel.
Malátná chvíle
poslední míle
stanice nebe
uvadlý list.
Nezvládám,
život už číst.
odloučen
samoten sám
pokojem jistý
tichostí omámen zcela.
Večer otvírá náruč
tmavá noc hledí tu.
Zcela pak ponořen
myšlenky slepé jen
uvadlé údy mé.
Dýchám jen kůží snad.
Rudá to růže
sklenice suchá
srdce co puká
praskot omšelých skel.
Malátná chvíle
poslední míle
stanice nebe
uvadlý list.
Nezvládám,
život už číst.
Tipů: 16
» 02.06.17
» komentářů: 6
» čteno: 786(14)
» posláno: 0
» nahlásit
» 02.06.2017 - 23:28
A čas se zastavil.
Já také padám.
Tomu, kdo tohle psal,
poklonu skládám. ST
Já také padám.
Tomu, kdo tohle psal,
poklonu skládám. ST
» 03.06.2017 - 05:03
kasparion
bol a krása snoubí se
tahle báseň líbí se ST
tahle báseň líbí se ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pokojem klidným | Následující: Rozvaha denní