tam kde kovadliny zarostly travou...

v tom kraji
vánek přináší rašelinu
s nahořklou vůní
řeka bezhlučně plyne

srdeční prostota
z údolí samoty
lesní krajiny
o kolébání zauvažuje

temně zlatá voda pění
třpytivá slída se blýská
na dně tůní
brouzdám se v meandrech
dokud mi to vydrží

potom na malé písčině
suším nohy
a vše co mi vytanulo na mysli
nacházím v pozůstatcích
vlastní boty

suchopejří zamává
hebkými vlasy
do úst jsem nasbíral
pár bobulek klikvy
zvláštně chutnají
zhacené plány
zrovna jako když
se člověku zasteskne
nejen po radosti
ale i po bolesti

je to podivná vlastnost
kterou pociťuji
ale když nad tím přemýšlím
musím se opravit
já si to obojí pěstuji

a tak dál kráčím
po hatích
přes slatiny
smířený v srdci
se záhatí