Přišla inspirace po procházce

S úsvitem vstává zpěváků sbor
tu břízka, smrk, olše či javor
ožijí bez námahy v libé eufonii
za rytmu náhodně komponovaných symfonií.

Z korun stromů na mne volá
nezištný zástup bdělých umělců
těch mnohdy neviditelných vytrvalců
jež za každého počasí odolá.

Na hrázi rybníka chvilku jsem pobyl
dnes kachny a lysky asi ještě spí
přinesl jsem jim chléb co mi zbyl
jindy hoří boj, kdo dříve sousto polapí
dnes už se nedozví, že jsem za nimi byl.

Hlas potoka často šeptá,
šeptá svá tichá slova
na nic se mne však neptá
střídmá je vždy jeho mluva.

Přednáší si svou moudrou pravdu
o životě, klidu a nekonečné cestě
radí mi vřele, hleď jen kupředu
prý ani on v jeho skromném světě
neohlíží se zpět, leč plyne po proudu.