Princezniny slzy

» autor: Zlatokop Henry
Trčím v Opavě na autobusáku. Kdy už sakra přijedou? Z Bodlákova to jede jednou za uherák a já nechci promarnit ani minutku. Konečně budeme zase na chvíli spolu.

Zdeňka s Malým přichází odjinud. „Jeli jsme stopem. Musíme šetřit.“ slyším místo pozdravu.

Chci Malého obejmout, zdráhá se. Chci ho pohladit, ucukává. Stahuje si čepici více do obličeje.

„Co je? Co se děje?“ ptám se překvapeně.
„No coby? Je to přece kluk jako ty. Měl by si mu víc rozumět.“ odsekne nevrle Zdeňka.

Vzpomenu na své dětství. Strašidelné dětské domovy, polepšovny. Plstěnou hučku skrývající mojí holou palici. Sundávám Malému čepici. Zlatavé pramínky dlouhých vlásků se dovlnily. Ježí se na mne tmavovlasý klučina. Připomíná mi mne samotného ze starých fotek.

Podrbu Malého na čupřině „Bezvadný ježour. Chceš na ty bodliny japppko nebo hrrrušku?“
Malý neváhá a křičí „Hrrrušku, ale měkkou a sladkou!“.
Vylovím hrušku ze somradla. Malý se s chutí zakousne a mlsá.

Otčím se k jeho matce „Co se stalo?“
„Ve školce jsme měli vši“, lže Zdeňka.
„V té…ve které pracujete vy… soudružko učitelko?“ dobírám si ji.

Malý mě šťouchá do nohy „Tatínku, tatínku, maminka měla vši taky. Vlezly jí do očí a plakala každou noc.“
Sváteční kalhoty mám upatlané od hrušky. Ale. Jednu ruku mi pevně svírá syn, druhou již objímám stále smutnou Zdeňku.


***************************


Po večeři pomucká skorotchýně svého vnoučka, popřeje mu „Dobrou noc, všechny blechy na pomoc, všechny vši do uší.“ My ostatní dospělí sborově opakujeme přání jako modlitbu po ní „Dobrou noc, všechny blechy na pomoc, všechny vši do uší.“

Malý se podívá přísně na svoji maminku Zdeňku a zvedne ukazováček. Kárá ji „Slyšela si? Vši do uší, ne do očí!“

Zdeňka se poprvé usměje. Zašeptá mi do ucha „Malý dostal hrušku, co dostanu já?“

Chytnu Zdeňku pevně za ruku. Přitisknu ji k sobě „Tebe, smutná princezno z Bodlákova, snad potěší má přítomnost. Dojel jsem až ze Zlatých Hor. Překonal mnohá nebezpečí, nepodlehl nepřátelům, udatně bojoval za svoji čest, přebrodil sedmero řek a přešel sedmero kopců."

Zdeňka se podruhé usměje „Moc si přeju, aby si mě zase rozmazloval a hýčkal. Alespoň tuto jedinou noc, ty můj rebelský princi ze Zakletých Hor“.
Tipů: 8
» 06.04.17
» komentářů: 7
» čteno: 897(11)
» posláno: 0


» 06.04.2017 - 11:12
ST
» 07.04.2017 - 15:46
vavaoko: Děkuji za ST...nyní je ale příběh poupravený, tak snad se bude líbit i tato verze :)
» 07.04.2017 - 18:23
Líbí se mi. Je to silně lidské a takové upřímné....ST
» 07.04.2017 - 18:46
me guSTa mučo
» 07.04.2017 - 21:32
jitka.svobodova: děkuji:)
» 11.04.2017 - 18:03
hezké, ladné, čtivé a hluboké - ST
» 12.04.2017 - 16:34
Tamara J: Děkuji

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pláč muže | Následující: Slzy

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.