planí...
medvědi...
» autor: enigman |
na svahu smíšeného lesa
šustí listí pod nohama
tady se každý
ať má krok sebelehčí
okamžitě prozradí
zrovna teď jde někdo těžkopádný
a nejsem to já
klouže klopýtá a sjíždí
ten pocit zvědavosti
z nevyhnutelného setkání
je skoro nesdělitelný
kdo je tam?
vyzývám neznámého
se zatajeným dechem
slezl po čtyřech
tlapy rozkročené
zůstal nehybně stát
podoben obrostlé hroudě
žlutohnědým mechem
huňatá morda
a uši pampelišky
se třpytivým proužkem
pohlédli jsme si do očí
odfrkl si a odkráčel
kdo ví
možná si pomyslel
radši mám šťavnatá jablka
tak co bych dělal s člověkem
víte že si medvědi vysazují jabloňové sady?
ale neptejte se mě jak
v jednom z nich jsem se položil
nade mnou visí spleť větví a hvězdy
celou oblohu zaplnil
sotva postižitelný zvuk
něžně větrné tesklivosti
je zvláštní jaký je cit ve své nevinnosti
když jej zaleje proud rozkoše
a potom odplyne
je jeho první myšlenkou utéct
a odnést si nemluvnou přemíru slasti do samoty
snad mu rozumím
chroupu pláňata
a naslouchám vesmíru
tak jako les nikam nespěchá
vše se v něm odehrává pomalu
všechno je nehybné tam
kde je ve skutečnosti
všechno v pohybu
šustí listí pod nohama
tady se každý
ať má krok sebelehčí
okamžitě prozradí
zrovna teď jde někdo těžkopádný
a nejsem to já
klouže klopýtá a sjíždí
ten pocit zvědavosti
z nevyhnutelného setkání
je skoro nesdělitelný
kdo je tam?
vyzývám neznámého
se zatajeným dechem
slezl po čtyřech
tlapy rozkročené
zůstal nehybně stát
podoben obrostlé hroudě
žlutohnědým mechem
huňatá morda
a uši pampelišky
se třpytivým proužkem
pohlédli jsme si do očí
odfrkl si a odkráčel
kdo ví
možná si pomyslel
radši mám šťavnatá jablka
tak co bych dělal s člověkem
víte že si medvědi vysazují jabloňové sady?
ale neptejte se mě jak
v jednom z nich jsem se položil
nade mnou visí spleť větví a hvězdy
celou oblohu zaplnil
sotva postižitelný zvuk
něžně větrné tesklivosti
je zvláštní jaký je cit ve své nevinnosti
když jej zaleje proud rozkoše
a potom odplyne
je jeho první myšlenkou utéct
a odnést si nemluvnou přemíru slasti do samoty
snad mu rozumím
chroupu pláňata
a naslouchám vesmíru
tak jako les nikam nespěchá
vše se v něm odehrává pomalu
všechno je nehybné tam
kde je ve skutečnosti
všechno v pohybu
Tipů: 14
» 22.03.17
» komentářů: 8
» čteno: 534(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: nést tak život v sobě... | Následující: les ve kterém nešumí listí...