nést tak život v sobě...

kouř starodávných srubů
vůně hub
křik jeřábů
studená těla ryb
tažených z děr
vysekaných v ledu
tatrče tetřevů
při jarním toku
šťavnatá nářečí pastevců
odrazy hor
ve vodní hladině
tichá pozdní léta
po divokých bouřích
znavený úplněk
ve snopech požatého pole
ocún v nízké podzimní louce

prosté zbožňování
původního stylu bytí
mírné a hluboké laskavosti
zaniklého rytířství
co se do okolního světa nehodí