když vás probudí náhlé ticho...

ještě jsem neotevřel oči
jen cítil nízké břehy
zarostlé trsy divokého hrášku

pak jsem nahodil pohled
na vodní planinu
a zaplavil mne nejasný pocit
jako bych věděl
že tady najdu čistotu
ticho a klid
radostnou prázdnotu

ruce složené do klína
oči upřené na prázdné plátno
v zádumčivém ohni počátku
plném horoucí živiny neklidu

voda vrhá svůj lesk do vzduchu
takže se zdá
že stromy levitují
a v tom tichu zaznívá
šum slabých hlásků

někoho dohonil nepřítel
jiný se zachránil a jásal
kdosi byl znepokojen
kdosi si stěžoval
kdosi ospale mumlal
jako by sám sebe konejšil k spánku

inu tak to je zařízené
že skromně ozvučené ticho
není stálé a spolehlivé
něco je na spadnutí
něco vzlíná
a v dáli se zablýsklo do času
pro jarní bouřku