uprostřed dne...

se klidně zatmít může...
» autor: enigman
sestupoval jsem soutěskou
lehký vítr občerstvoval tvář
sluncem spálenou
když tu se najednou
zatmělo před očima
padl soumrak
jako by někdo zatáhl roletu
kamení a kapradí se rozplývalo v šeru
ptáci utichli
nečekaná tma se přihlásila
jako bušení srdce
zmocnil se mě zmatek
a já coby tmář
v prastarém strachu
čelil neznámému
 
když jsem však po chvíli
vyšel na prostranství
ulevilo se mi
teď už chápu
že člověka jímala hrůza
z podobných událostí
 
inu jsou to zvláštní maličkosti
třeba ty úzké průsmyky v horách
zpočátku skličují a tísní
stěny vás svírají
zíráte do slepé uličky
světlo ztracené
těžko se dýchá
uši zalehlé
pak se však prostor rozevře
v úžasu nasajete svěží vzduch
opřete se o skálu
zaposloucháte se
do té melodie hor luk a řek
a zjistíte že čas v té podobě
jak jej znáte z hodinek
vlastně neexistuje
je totiž jen jedním z mnoha
dávných biorytmů
Tipů: 10
» 14.03.17
» komentářů: 6
» čteno: 722(9)
» posláno: 0


» 14.03.2017 - 09:42
Čas je pouze výmysl lidí. Příroda s ním nekalkuluje.
ST
» 14.03.2017 - 12:13
J.F.Julián
já jsem za!
St
» 14.03.2017 - 20:09
Miluju hory, skály a vše, co je hooodně vysoko, bych se mohla rozhlížet a obsáhnout co největší prostor přírody, alespoň očima, i když dušička se tááák ráda do široka rozpíná ;-)
ST*
» 14.03.2017 - 23:54
ST.
» 15.03.2017 - 01:09
melodie hor luk a řeky
žije, zpívá celé věky...
ST
» 15.03.2017 - 23:18
:-)...ST...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: broučí cvoci... | Následující: když se otevřou okna...

© 2011 - 2025 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku