broučí cvoci...

stolní lampa stojí
v kruhu vlastního světla
na okno divoce tlučou brouci
jako by se za nimi někdo hnal
a každým okamžikem
je měl ze tmy dostihnout
z těl se jim sype jiskřivý pel
a soví oči hoří
neklidně růžovým plamenem

můžete je plašit a odhánět
ale oni okouzlení
dál se budou tlačit ke světlu
a vrhat se vášnivě
přímo do vroucího žáru

stojím v údivu a nechápavě
před bohatstvím barev a tvarů
ohněstrůjných poslů noci
kolik těch mistrovských výtvorů
shoří na Zemi
v miliónech horečných zápalů

jaká podivná radost
jim dodává tu magickou sílu
kdy všechno je tak prosté
všechno se zdá snadné
a každý okamžik bytí
dýchá hlubokým smyslem

s rozkoší jsem škrtnul zápalkou
a zvíře ve mně se rozeznělo
hlasy pradávných předků
všechno jsem do sebe vstřebal
sám obsažený ve všem