ZE SKAL A KVĚTIN

Do tohoto verše mně prší.
i když jsem se snažil přijít na to jak dál
má slova byla ukradena.

Pochyby dálkou zakryté
spravedlnost čest a hlavně Láska
v níž jsem si zbyl já sám
na ZlomEných cestách z puklých SKAL
všech koutů nových dní
co mi nedávají na vybranou
takže se nemůžu zastavit
a Láska mě oslabuje na každý světa díl

proto se topím vzpomínkami
všechno bolí A je mi úzko
když štěstí se odvrácí od proseb.

Zeptáš se mě jestli dýchám
a mám pro co žít až přestanu mluvit
nebo je to jen hra francouzských básníků
kteří spí jako já a čekají na probuzení KVĚTIN?

Utíkám tam kde se cítím dobře
i když Tě nenacházím tak doufám
že zůstaneme na jedinou chvíli spolu
a budeš tu se mnou chtít být

/
připíjím na to co dávno víš
že bojuji za lepší sny všech přihlížejících
neodvrátím svůj zrak z pošetilosti
budu Ti nablízku dokud nevypotím
poslední kapku krve
všech hvězd na obloze ve znamení draka
/

hodiny odbíjí na sněhu a je jim zima
než přijdou na svůj čas těch mraků nad řekou
tak já bytem projdu za světlem
ve vzpomínce na Tvé oči
co ráno ve spojitosti záře vykouzlí
měsíc co není a nikdy nebyl náš

ze snů mám pocit že by to tak mohlo být
já s Tebou ale Ty sama
pro něžnost nebo na chvíli a věčnost
vždyť to není zločin že rád Tě mám
i když více než smím

jen s Tebou objímám svět
co dávno patří jen nám
jak tomu bylo od samotného začátku
když slyšel jsem o kráse Fergie
a ptal se Andělů na krásu nebe.

Do posledního verše mně stále prší
až uvidíš padat hvězdu už tady nebudu
dotkne se Tě můj poslední sen

/
já naposledy před Tebou
Tě objímám
líbám
/

a tenhle verš je pro Tebe 755.




4.3.2017 18:43