SNY NEPOZNANÉ MYŠLENKOU ROMANTICKOU
29. BÁSEŇ Z MÉ ROZEPSANÉ SBÍRKY - ZE SKAL A KVĚTIN; BÁSEŇ JE VĚNOVÁNA MÉ MILÉ KAMARÁDCE, RENÁTCE Ž.
» autor: West » Básně / Láska - vyznání |
Až posbírám všechny SNY
dám Ti je pod polštář
ve jménu toho NEPOZNANÉho
co na Tobě miluji
v čase kdy můžeme létat a plout
nemusíme skrývat to pouto životní
kdy se nám stává že i slza ukápne
jsem v peřejích nebo na poušti
bolí mě když cizím Ti musím být
mezi námi a kolem všech
oči mé neumí lhát a ústa ta oněmělá
nedokážou jít pro vzdor
za srdcem které buší na poplach.
Kam jsi odešla když jsem zůstal v dešti?
Bál jsem se každé chvíle
že vzplanu sevřením ticha
kdy nedám Ti Lásku jakou bych chtěl
jsi všemocná a vládneš pevnou myslí
oblékáš den a necháváš mě za zády
pamatuji si každý okamžik
jakoby včera bylo právě teď
kdy já tam stál a držel Tě v objetí
všech úsměvů MYŠLENKOU sevřenou
možná vítr mohl za všechno
kdy odvál mé vzpomínky
na opačnou stranu světa
a já je už nikdy neprožil stejně
ve víře že když vemu si meč stanu se rytířem
protože to blízko v dáli
je mi s duhou posvátné.
Co mi chceš říct když oči přivíráš
tiše a přece ROMANTICKy
s napětím prstů co jsi schovala
mezi tmou a svítáním?
Když se zadívám večer na oblOhU
tak jsem šťastný
protože se podobáš měsíci
i když musíme jít každý sám.
2.3.2017 20:53
dám Ti je pod polštář
ve jménu toho NEPOZNANÉho
co na Tobě miluji
v čase kdy můžeme létat a plout
nemusíme skrývat to pouto životní
kdy se nám stává že i slza ukápne
jsem v peřejích nebo na poušti
bolí mě když cizím Ti musím být
mezi námi a kolem všech
oči mé neumí lhát a ústa ta oněmělá
nedokážou jít pro vzdor
za srdcem které buší na poplach.
Kam jsi odešla když jsem zůstal v dešti?
Bál jsem se každé chvíle
že vzplanu sevřením ticha
kdy nedám Ti Lásku jakou bych chtěl
jsi všemocná a vládneš pevnou myslí
oblékáš den a necháváš mě za zády
pamatuji si každý okamžik
jakoby včera bylo právě teď
kdy já tam stál a držel Tě v objetí
všech úsměvů MYŠLENKOU sevřenou
možná vítr mohl za všechno
kdy odvál mé vzpomínky
na opačnou stranu světa
a já je už nikdy neprožil stejně
ve víře že když vemu si meč stanu se rytířem
protože to blízko v dáli
je mi s duhou posvátné.
Co mi chceš říct když oči přivíráš
tiše a přece ROMANTICKy
s napětím prstů co jsi schovala
mezi tmou a svítáním?
Když se zadívám večer na oblOhU
tak jsem šťastný
protože se podobáš měsíci
i když musíme jít každý sám.
2.3.2017 20:53
Tipů: 10
» 02.03.17
» komentářů: 9
» čteno: 522(6)
» posláno: 0
» nahlásit
» 03.03.2017 - 19:25
jitka.svobodova: Ahoj, Jituško. No, právě, že tenhle obraz je mnou už poněkolikáté oprakován. :-) Ovšem je krásný až jemně citlivý. :-) Moc Ti děkuji, že jsi zavítala a věnovala svůj čas mé nové věcičce. Děkuji, děkuji, děkuji.
LUKÁŠ ŠPRTA
LUKÁŠ ŠPRTA
» 03.03.2017 - 19:26
Lilith: Ahoj, Lilith, BÁSNÍŘKO. Myslíš? No, tuhle jsem měl rozepsanou skoro týden a opět jako vždycky po publikaci s ní nejsem spokojen. Prostě se mi nelíbí, to je už asi defekt poetický. Hold, co už. Ještě pár básní a končím. Děkuji Ti ovšem, že jsi věnovala svůj drahocenný čas mé novince. :-) Moc si toho vážím a cením.
LUKÁŠ ŠPRTA
LUKÁŠ ŠPRTA
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: ŽIVOT CITŮ VTEŘIN ANDĚLA | Následující: ZE SKAL A KVĚTIN