POSLEDNÍ VEČEŘE

Nikdo.
Nikdo mi nevěří,
že já byla tvou poslední večeří.
A ty mou.

Že tys byl mým nápojem nenávisti i lásky,
že s tebou se cítím jako dítě citů.
Že kvůli tobě mě špiní vrásky.
Však díky tobě jsem nahlédla do své duše krytů,
abych si uvědomila,
co chceš ty.

Vysát mě, zatřást mým tělem.
Ochromit, označit.
Teď hasíš mou tmu svým světlem
a doufáš, že ještě budu chtít.

Uspáváš mě posledním sonetem
o tom, jak pomáháš obětem,
a stačí jen chtivá kapka pod tvým rtem,
abys mi zatřásl se světem.

Vím, proč mě tím vším krmíš,
a vím, co toužíš mít.
Já nechci už další chody a dezerty.
Ani dalším být.