Jako Noe
...
» autor: Offline.Uzivatel |
Bloudím si širým Oceánem
ztracených duší. Jako Noe
Své rané rány zmírním s ránem
než nádech zamknu do apnoe
Bloudím si. Na své malé bárce
Nicotnost? Neznám. (mám ji všechnu)
Života kousku buď mým dárcem
neb ani dnes se nenadechnu
V břiše mi kručí. Asi hladem
Žvaním, ať syt jsem aspoň žvancem
Smutné, že ve svém těle mladém
cítím se býti ztroskotancem
jenž však bronz chytá pod hladinou
stříbrnou (z)topen v slunci zlatém
znaje svůj cíl, jenž nechce minout
pohledem spojen s Araratem
ztracených duší. Jako Noe
Své rané rány zmírním s ránem
než nádech zamknu do apnoe
Bloudím si. Na své malé bárce
Nicotnost? Neznám. (mám ji všechnu)
Života kousku buď mým dárcem
neb ani dnes se nenadechnu
V břiše mi kručí. Asi hladem
Žvaním, ať syt jsem aspoň žvancem
Smutné, že ve svém těle mladém
cítím se býti ztroskotancem
jenž však bronz chytá pod hladinou
stříbrnou (z)topen v slunci zlatém
znaje svůj cíl, jenž nechce minout
pohledem spojen s Araratem
Tipů: 25
» 17.02.17
» komentářů: 11
» čteno: 763(21)
» posláno: 0
» nahlásit
» 17.02.2017 - 07:30
Milena
Na me pusobi smutne, ale o to uprimneji.ST
» 17.02.2017 - 08:50
ST a sílu všem ztraceným duším ,možná ale bez toho ztracení by nevznikla tato slova a mnoho dalších krásných děl nejen v poezii
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Křik mrtvých lesů | Následující: Zpitý pod obraz