Být básníkem

Být básníkem neznamená
hledat v slovech lež.
Neznamená naznačovat
takové to
„Vypadni a běž“
Být básníkem neznamená
dovolit si mít všechno,
co chceš.
(I když to mít můžeš…)
Neznamená, že všechen žal
ostatních jen tak smažeš.
Být básníkem pokořuje
všechny druhy umění.
To však na té situaci
zhola nic už nemění.
Být básníkem,
souputníkem
všech, co to už vzdali…
Vzdali život
pro pár nocí,
co sleduji zpovzdálí.
Být básníkem,
hlavní objekt,
co hází perly sviním,
které si pak smlsnou na tom,
že sama sebe viním.
Být básníkem,
tím prorokem,
co napsal mi na papír
budoucnost.
Ve vší míře neslušnosti
spásá poté i mou ctnost.
Být básníkem
nechceš,
nevíš,
nemáš žádnou zkušenost.
Nechceš,
nevíš,
ve tři ráno
píšeš svou pozůstalost.
Pozůstalost těch, co život
tvůj pak chápat nechtěli,
ať už byla zádušní mše,
slavnost
nebo pondělí...