parapet

tvůj horký dech se sráží
na mým studeným těle
zatímco se snažím porozumět
krásám parapetu
za třemi modrými obdélníky nebe
vidím kus domu, kus střechy
kus okna a kus člověka
jakoby moje horizonty
postrádaly úplné tvary
a zachycená v průhledu
růžově-bílá orchidej
v oparu ranního zlatého rozptýlení
za mrtvými vzory záclony
součástí vnitřku i vnějšku nebe i skla
odmítá být popsána
nemám dost velké srdce
abych pochopil její rozmlžené kontury
a tvůj horký dech se pořád
sráží na mým studeným těle
a já přemýšlím
jestli je okno jen to sklo a plast
nebo ten průhled