první člověk v historii

z krátkých okamžiků po zmizení
z mezer vyrůstám ve veliký strom
vítr mě něžně hryže do ucha
při rozechvělém šumění listů
tak skutečném, tak hrozně skutečném
jako souměrný pohyb tvých paží
směřujících do klína
na tvém letmo vytočeném boku
se ve vteřině odehraje poslední akt
objevuji a opadávám
sahám hlouběji
rostu odspoda ale bez kořenů
jsem první člověk v historii
jsem první člověk
a v tom posledním aktu
odpouštím sněhovým vločkám
jejich mizivou věčnost
natahuji své holé větve
do nedovolených míst
a objevuji kouzlo mezer jen proto
abych je zaplnil
v krátkých okamžicích po zmizení
kdy už něco není, ale ještě nestihlo nebýt
se zas a znova rodím
jako první člověk v historii