Studentův pláč

Přišly pochyby. Kdo dovede rozluštit co se děje v mé mysli zasloužil by medaili, ani já sám to nevím. Kam směřuji a zda správnou cestou? Svou cestou jdu proti hodnotám, které bych chtěl ctít. Hranice tvého vlastního života jsou tam kde sis je stvořil. Jak se můžeš pohnout kupředu, když budeš pořád držet nohu na brzdě? Zkus odhalit co je tvým pravým posláním. Zní mi to vše v hlavě, ale neschopen činu zabřednu zase a znovu do studia techniky.

Práce jako poslání, naplnění a smysl. Bylo by to jako sen psát za chleba a vodu. Učinit svět mystičtějším místem. Rozdávat radost a lásku. Žít skromným životem snílka s hlavou v oblacích. Vidím však před očima očekávání svých blízkých. Cítím studenou vůní techniky, kterou přece svět nezměním. Nehledat peníze a cestu zaslíbenou pro jiné, ale hledat opravdovost.

Přál bych si být někým jiným. Odrazit se a nespoutaně skočit do života. Motorem pokroku lidstva není technologický vývoj, ale morální hodnoty. Jako by mluvila má duše. Jak jen nalézt sílu ke změně. Kráčet svým snem a vytvářet hodnoty. Jiným je nenutit, avšak jít příkladem. Uměním budovat. Psaním rozplakat i rozesmát. Jaké by to bylo opojné, být sám sebou?