hleděla očima jako podšálky...

měla v sobě člověčenství
samozřejmé a jasné slunce Woodstocku
s ní jsem vnímal svojí neúplnost
nenaplněné mužství

v jejích ladných pohybech
byla prastará ženská energie
instinktivně dávkovaná
vyčkávající tajemství

jen vystřeluj špičky střevíčků
zůstávej svéhlavá a svádivá

hluboce vzrušená
mocnou energií
nebojácného srdce
bez zneužití
milostná gesta čistá
bez bočních úmyslů
růstem prostoupení

zaklesli jsme se do sebe
tiskl jsem ji v náručí
tvaroval jako sochu
propleteni
jsme hmatali náš tvar
hledali odpovídající formu
odlévali se pro věčnost
takhle jsem ještě ženu nevnímal
vycházela mi vstříc
panenky měla rozšířené
nečekaně nasvícené
a v nich se míhaly obrazy
snové a nevyzpytatelné

jako Magrittovy dveře
v krajině pootevřené