Počítání oveček

Po nocích čekám na šumění deště
co dovolí mi spát, když mysl má běží
místo objetí mě svírá čas v kleště
dnes snad neusnu, venku jen sněží...

Rána pak těžká jsou, všude jen bílo
a lžička lízajíc stěny šálku čaje
aspoň jí z tužeb něco se splnilo
zažívat doteky, vysněné jinotaje...

Pak ptá se duše má, kde je to zázemí
a tajné sny odráží na sklo
po nocích občas ještě zdá se mi
o tobě, má první lásko...

Po těch nocích už tvář mi zvrásněla
po živé vodě tiše prahne
přejíc, aby nějaká hvězda tam zjasněla
ve dvou se to přec lépe táhne...

Nemuset vnímat jen vlastní krev v žilách
po nocích nemuset bdít jen své sny
občas pocit mám, že dochází síla
ale věřit dál musíme v lepší dny...

A tak nezbývá než být sám sobě oporou
a po nocích pozorovat jak venku sněží
stát pevně na svých vratkých nohou
s úsměvem lze někdy jen stěží...