Pozdě

Krásný život otevřel kvetoucí svět tvým očím
Kocháš se jejími paprsky vlajícími ve větru
Tohle je štěstí
Chtěl bych ho napořád

Pomalu otevíráš své srdce s obavou
zda nebudeš trpět jejím nezájmem
Je šťastná a jen pro tebe...
Příští den ti ale tvé štěstí rozmetá na kousky

Vždyť to bylo tak jasné
Úmysly čisté
Společný boj na dosah
Život krásný jak její sluneční záře

Nedokážeš myslet na štěstí
Hlavu svírá beznaděj
Jak ji můžeš nést v náručí,
když nekoukáš na cestu, kterou se vydáváte

V jejích očích tušíš smutek
Se zábleskem něčeho, co nechceš vidět
Radost z její společnosti tě naplňuje sluncem,
které tak potřebuješ ke svému životu
Ale přestáváš jí rozumět.

Její něžnost přitvrzuje
Její srdce se uzavírá
Její kráse škodí slzy
Její nitro je nedostupné

Snažíš se překonat tu vysokou zeď
stále tě však sráží
Snažíš se ji zbořit
stále tě však odstrkuje

Vyčerpání se rozlévá po tvém těle
Nevíš, jak bojovat, a přitom tak hrozně chceš
Strach ti svazuje ruce
a nechává tě padat v křeči na zem

Stačilo snad jen říci, co je v tvém nitru
Stačilo snad jen obejmout, když jsi viděl slzy
Stačilo snad jen pohlédnout do očí
a bojovat s přízrakem

Už je pozdě panáčku.
Smrtka nad tvou hlavou jen chechtavě chřestí kostmi
Jsi prokletý a navždy budeš
Tvé štěstí následuje pád
Protože nejsi včas schopný říct

To jediné krásné slovo...