Svět patří těm, co se neposerou

Jsem trapný básník na volné noze
(na pravé, bez vazů, bez menisků)
Za nocí nespím, chorý mozek
tupím si četbou v denním tisku

I teď mám mysl otupenou
Nejsem holt žádný "ostrý hošík"
Z vína mám pěkně nakoupeno
Přitom však téměř prázdný košík

Za chvíli navíc spolknu slinu
spláchnu jí všechna hloupá slova
zatímco zbytky Ibalginu
barví mé rety do růžova

abych je spojil do kontrastu
s duší, v níž se jak venku smráká
nežli si další láhev chlastu
otevřu ve svém 2+kk

Zavřené nechám dveře bytu
Chráním si status samotáře
jenž vepsal verše v papír (či tu)
jak život vrásky do mé tváře

Spřízněná duše by však bodla
rozdělil bych se stejnou měrou
Jak říká Charles - moje modla
"Svět patří těm, co se neposerou"