Na konci listopadu

Dám nohy na stůl a na oko led
když praštěn vůní ze skořice
usínám s tóny tichých koled
jež se mi plíží do světnice

Předtím jsem setřel vrstvu žalu
ze všech ploch šedých žaluzií
Též z knihy s dívkou na obalu
se zlatým křížkem na své šíji

Škoda, že s námi nejsi i Ty
Je mi teď smutno (ač jen krapet)
Ve chvíli letmé intimity
padají vločky na parapet

Sněhové. A ty na dně mísy
(ovesné) ráno v deci mléka
určitě někdo utopí si
Tak jak mne topí teplá deka

u níž se skrývám pod hladinou
Na dně, kde kůže prostěradla
pojí se s mou. A někdy s jinou
Za oknem další vločka spadla

jíž v hvězdném prachu obalenou
ozdobím větve spících stromů
zatímco pán Bůh černou hennou
tetuje noci do zdí domů

Dám nohy na stůl a na oko led
Mrzne až praští (na tvář, bradu)
Nebude jistě dlouho bolet
období konce listopadu