Dům je mé dětství |
|
|
* * * * * *
Moje dětství to je náš dům
bylo tam dobře.
Sedmero úst něco řekne
ticho se lekne
a vleče se k sousedům.
Místo zde mu nesedělo –
dětí pět,chce mluvit a vyprávět
k tomu zpěv a někdy řev
ticho nelze udržet.
Stůl, kamna a starý kredenc
štokrle, židle, postel
to sem všechno patřilo
ticho už plac nemělo.
V kuchyni s linoleem
pastou notně naleštěném
nikomu nechybí místa
jen z tátovy cigarety
nafoukaný do kamen
kouř vyletí komínem.
maminka byla kuchařinka
jídla bylo dost, mohl přijít klidně host
knedle velké jako koule,
pegáčky se loupali,
na okurky do síňky,
každý den jsme chodili.
Ke sportu nás vedl táta
daleko jsme šlapávali
běhali a sportovali
sádlem nohy mazávali
Bolely dlouho a velice
však než týden uběhne
s úsměvem a ochotně
stojí zas na cestě
celá plotna z ulice.
V srdci máme komůrky
na rozličné vzpomínky
i na dětství v Chobotě.
Občas si tam posedíme
do dětství se vrátíme.
* * * * * * *
Moje dětství to je náš dům
bylo tam dobře.
Sedmero úst něco řekne
ticho se lekne
a vleče se k sousedům.
Místo zde mu nesedělo –
dětí pět,chce mluvit a vyprávět
k tomu zpěv a někdy řev
ticho nelze udržet.
Stůl, kamna a starý kredenc
štokrle, židle, postel
to sem všechno patřilo
ticho už plac nemělo.
V kuchyni s linoleem
pastou notně naleštěném
nikomu nechybí místa
jen z tátovy cigarety
nafoukaný do kamen
kouř vyletí komínem.
maminka byla kuchařinka
jídla bylo dost, mohl přijít klidně host
knedle velké jako koule,
pegáčky se loupali,
na okurky do síňky,
každý den jsme chodili.
Ke sportu nás vedl táta
daleko jsme šlapávali
běhali a sportovali
sádlem nohy mazávali
Bolely dlouho a velice
však než týden uběhne
s úsměvem a ochotně
stojí zas na cestě
celá plotna z ulice.
V srdci máme komůrky
na rozličné vzpomínky
i na dětství v Chobotě.
Občas si tam posedíme
do dětství se vrátíme.
* * * * * * *
Tipů: 16
» 20.11.16
» komentářů: 13
» čteno: 1036(26)
» posláno: 0
» nahlásit
» 20.11.2016 - 13:32
Adramelech
Tak tomu rozumím. Člověk se občas rád zatoulá ve vzpomínkách do svého dětSTví, zvláště když mu současná realita přijde horší a někdy i nepochopitelná.
» 20.11.2016 - 15:32
Paní Snová v Chobůtku,
tedy jako tvoje mamka,
často pekla dobrůtku,
všichni řvali: To je ňamka!
Jé, já jsem ale slon, vždyť vy jste bydleli v Chobotě... ;-)
tedy jako tvoje mamka,
často pekla dobrůtku,
všichni řvali: To je ňamka!
Jé, já jsem ale slon, vždyť vy jste bydleli v Chobotě... ;-)
» 20.11.2016 - 16:15
dětské oči vše jinak vidí
velké dnes zdá se titěrné
a dobro vyprchalo z lidí
:
vyprchalo? snad všechno ne
**
velké dnes zdá se titěrné
a dobro vyprchalo z lidí
:
vyprchalo? snad všechno ne
**
» 20.11.2016 - 18:30
ttragelaf
cestička k domovu známě se vine
hezčí je krásnější než všechny jiné
doušky a šalvěje kolem ní voní
nikde se nechodí tak
jako po ní
kamkoli kdykoli snad zbloudil bych
zabloudil do hor a udoli sešel z těch
cest do přístavů všech
a
do všech měst kdybych zašel
TU CESTU K DOMOVU
vždycky bych našel
(K. V. RAIS)
hezčí je krásnější než všechny jiné
doušky a šalvěje kolem ní voní
nikde se nechodí tak
jako po ní
kamkoli kdykoli snad zbloudil bych
zabloudil do hor a udoli sešel z těch
cest do přístavů všech
a
do všech měst kdybych zašel
TU CESTU K DOMOVU
vždycky bych našel
(K. V. RAIS)
» 20.11.2016 - 20:03
Na místo nebo místa, kde jsme prožili dětství, se nikdy nezapomíná... připomene se jen závanem vůně koláčů nebo i mýdla... mně vůně jedné značky mýdla připomíná mého dědu, vždycky to u něj v koupelně po tomto mýdlu vonělo... ke vzpomínkám stačí jen střípečky... dodnes, když přijedu k taťkovi, vidím v jeho kuchyni mou zesnulou maminku... blonďaté vlásky zezadu a zelené šaty krásně ladily ze žlutou linkou... maminka byla krásná :-) jejda, jsem se rozpovídala... ;-) se omlouvám :-)
ST* krásně jsi to napsala... :-)
ST* krásně jsi to napsala... :-)
» 20.11.2016 - 20:12
náš dům ,náš hrad
a je to tak z generace na generaci
genium loci domova si každý neseme v sobě:-)
pro mne je náš dům obrazem pospolitosti, tepla, dobra, bezpečí a lásky
a je to tak z generace na generaci
genium loci domova si každý neseme v sobě:-)
pro mne je náš dům obrazem pospolitosti, tepla, dobra, bezpečí a lásky
» 20.11.2016 - 22:01
Guanti Rosi
Já měla nejvíc nejradši půdu a mlat, a velké tmavé skříně s babiččiným oblečením a dědovýma botama, a taky velkou, dlouhou šuplíkovou komodu plnou starých pohádkových knížek, ořechů a pytlíčků se semínky, pohlednic od strejdy z Kanady, starých inkoustových tužek a anilínových barviček. Jo, dětství. Zajímalo by mě, co si budou pamatovat moje děti. A máš to napsáno moc hezky. :O) ST
» 19.01.2017 - 09:23
Adramelech,Ringo,jcsenior,ttragelaf,Lilith,Mbonita,Kapka,Guanti Rosi- moc děkuji za vaše nádherné komentáře. úplně jsem se do těch slov ponořila a nechtělo se mi odejít.
Mocděkuji. marie
Mocděkuji. marie
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ještě podzim | Následující: Den poezie