byl to starodávný svět...

přečkal všechny katastrofy
čas sov a volavek
i nesmyslných tretek

měsíc tady má barvy
sladké brambory
ale je o kousek větší
a nachýlený ke straně
o něco blíž hvězdám
takže prostor je nabitý
jejich blízkostí

v tu chvíli do mě vstoupil
podivně jednoduchý tvor
prohání se bezstarostně po mezích
a prochází všemi příbytky
solárního vesmíru
v proměně
z divokosti do nehybnosti

je podvědomým prahem nevinnosti
nahý nic neskrývající
není tajemný ani neproniknutelný
nenahání hrůzu ani nevzdoruje
není domýšlivý

mění se s ročními obdobími
v harmonickém vlnivém rytmu
dýchá
vábí
odpovídá
mlčí

nepatří do žádné doby ani místa
kavalír oblouků a mušlí
kolébka nástroj zkumavka
vulkanický experiment
konejší mysl
tiší bzukot myšlenek

déšť ustal mraky se trhají
nebeská klenba se rozevírá jako vějíř
její modř se rozkládá v prapůvodní fialové světlo
v němž vše vypadá přirozeně a povědomě
takže se mi chce strhnout ze sebe šaty
s rozběhem se vyšvihnout nahoru
vznášet se ve vzduchu
a vykoupat v oblacích
nebo se natáhnout do trávy
a vychutnávat kataleptický trans
kdy se kámen snoubí s oblohou
ve věčné červánky lidského probuzení

a pak zmizí
potřeba shromažďování