Za hranice

Nahlížím letmo za hranice
vnímání, jehož součást jsi Ty
v tajemné roli zahradnice
sklízejíc všechny moje city

Dokonce ty, jež teprv klíčí
ač od nich klíče nikdo nemá
City, co uvnitř srdce křičí
ač přitom mají ústa němá

Či jsou jen zpity do němoty?
Jak já, když čekám kocovinu
(stav, jenž znám jako vlastní boty
v nichž těžkou chůzí štěstí minu)

A když ne, tak jej pošlapu si
tak jako každý pozdní říjen
Jako já dusám, tak mne dusí
pocit, že též jsem často míjen

vším, co mou duši drží v klidu
aby se Jekyll stal zas Hydem
Po Tobě slechu ani vidu
Snad k sobě opět cestu najdem