iluminační...

vstoupil jsem do jakési svatyně
zaplavoval ji extatický parfém
svištěl v ní tajuplný van
se žlutým nádechem
jenž rozechvíval tělo
nepoznaným mrazením
 
světlo tryskalo
z množství koulí
zvláštně různobarevných
různě vzorovaných i průsvitných
ze zářivých vln
světelných proudů
všechny namířené
do chimérického bodu
sbíhající se v jediném víru
a odražené
naplňovaly místnost
nadzemským jasem
takže to světlo
bylo vlastně projekcí sebe sama
jakési nové fluidum
co nepůsobí na zrak
ale na hmat
a co je podivné
dá se vdechnout
takže sajete světlo
co proudí do plic
zaplavuje krev
až rozezvučí tělo
 
rezonuje
rozšiřuje smysly
stupňuje rozechvění
prostupuje
omamuje
dráždivé
třpytivé tajemství
co krouživě klouže
jako polibky
zlehka se dotýkající rtů
 
pak se rozezněla hudba
neznámých rytmů
 
tenká melodie
v níž zvoní stopené křišťály
a čepele mečů
tlumeně osvěžují vzduch
z něhož se jemně odpařují
vlhké pásy zvuků
až se málem rozplynete
v nejzazší křeči duše
když najednou vše ztichne
aby o to déle trvalo
vnímání rozkoše
všeobjímající pocit
něžného třeštění
v němž se zmítá duše