......

Vzala si mě za ruku a naposled...
Naposled pláč a pak jen mříž a nářek
a nucený smích .. pláč oblouznění mdloby a nic...

Je prázdno v duši mé je prázdno i v duši v tvé
teď ustal pláč a ustal svět...
Jen vše co bylo znám už nazpaměť

A zmatek a tlukot srdce a strach o zítřek
který tě nevrátí ani tam ani zpět co smíchem
a svou tváří dávala si mě a já...

Já zapomněl........

Ale jen v hlavě tvé nikoli v mé.. je ticho
a život nepřijde.. Nepřijde jaký byl a pro mě je konec...

Ta mříž ta slova a slzy kdo kde snad kdy byl...
a nebo nebyl mění se v prostý sen a z pokoje pustý smích
a pláč ten hysterický vněm .. tak co je teď..... nic.........

Přes mysl peřina co do mozku vpíjí se a nejde odtrhnout
snad jen s kusem tkáně...

Jen maso bez mozku to není...to není..

Zůstal tam náš čas na rozkvetle stráně
na louku a lesy plné hub a ptáci co sedali si na náš dub..

Ne byl to jiný strom a co? Jen se milovali a zpívali pro sebe
a pro nás snad...byl to krásný čas a teď pláču...

Je podzim a ptáci odlétli a zbyl tu jen list co odvane vítr
jen jako nás za pár krátkých chvil......
nebude nic....

Ty ani já...

Ty ani já..

Jak je mi líto těch dvou....