Studna

Není snad větší bolesti… té.. nežli se propadati
do své duše bezedné

A také není na světe dosti světla by vrhlo
tak velký stín co by zahalil mé duše splín…

A lidského rozumu nemá nikdo tolik pohnutí
aby domyslel proč člověk ač zdráv
zůstane ležet bez hnutí

Když není mrtev a ani na zdraví netrpí
oči otevřené do dálky nehledí
a ruce tak silné již se nevzepnou

Ta studna v duši se mu stává bezednou
jen černo a zima všude kol……..

To vlhko a zlomený v těle duch
nechápe proč je světlo proč tma

Proč vše co míval tak rád doposud
když učinil to s láskou a ze všech sil…..proč není šťastný
a se propadá ……

Teď však dobře ví že ta studna už není bezedná…

Až spadne do vody snadno se unaví a klesne ke dnu
to všechno dobře ví a pak co dávno chtěl říct
nikomu nepoví…….

Proč zkusit se nechytit a rukou zastavit prostý pád
nechápe proč ten koho měl nadevše rád
padá jen kousek od něj bez hnutí

Stačí jen natáhnout ruku a pevně uchopit…
a vyletět ke světlu ..

Je zmaten snad je to prokletí
a voda se blíží tak proč se nesnaží?

Protože dobře ví že ve svém snažení
zůstane sám on spatřil znamení

Tak oči zavírám ani dech netajím voda mě objímá
ten chlad co nebolí

Snad jen poslední vzpomínka mi hlavou proletí
na slunce ........