Na okamžik se spojily obrazy z opačných konců vesmíru

Její oči jako někoho, kdo se chystá přejít
laseruje vesmír a hledá hlasem ruky
mávající ze strany na stranu
jako zajatec bílou vlajkou

Vidí ji, nasouvá se pod zatmění
ke kamennému ostrůvku na který se vejde jen jeden člověk
na něm stojí, jednou nohou přikovaná na malém piedestalu
pod jejíma nohama visí klíč, nedosáhne si na něj
tak to udělá a okov odemkne

Jako by tančili některý ze složitých dvorských tanců
partneři stojí necelý palec od sebe, nedotýkají se
takový je jejich hovor
neví jaké hudbě ten druhý naslouchá
a jestli ten druhý vůbec tančí

V šepotu těl sympatie v pevném skupenství
myšlenky jako pulsují stěna plná barev a tónů
provazy akordů v krčních tepnách je poutají
krásou vykvetlého deště