Srdcem to promluvené

Stříbrné hvězdy půvabu
V Tvých mořských očích
Hladí mě něžně
Roztomilým pohledem

Upřímnou otevřeností
Zorničky zpívají ódu lásky
Otevřete se mi
Prosím, ať si mohu sáhnout

Nejen Tvá tvář
Je úkazem boží pravdy
Tak krásné
Až padám k Tvým nohám

Zachytím se rtů
V polibku

Nikdy neodtrhnu
Ty naše chvíle
Ta naše objetí

Tu naši pevnou lásku
Od země, s kterou jsme srostli
V jeden kmen

V jeden velký košatý strom

Na kterém zraje naše milování…

Nedovolím větru
Odvanout pryč naše vzpomínky

Jsem tu proto, abych Tě chránil
A bránit se slzám, když jsi smutná…

…prostě někdy nedokážu!

Stejně jako žít bez Tebe
A nemít při tom Tvůj stín

Zaražený v zádech
Jak se ke mně tiskneš

Hladíš mě
Teplýma Rukama
Nahými Slovy
Bezbrannýma Očima

Pořád dokola mě objímáš
Až ztrácím přemožený zrak

Láskou, kterou jsi mi dala
A já pro to neměl žádné vysvětlení

Dostatečně komfortní a rozumné

Jenom:

Miluji Tě nade vše!

Snad postačí…


(srdcem to promluvené)