Démon, jménem charisma

Vidíš tmavé oči,
které se ti tak líbí.
Div se ti srdce nerozskočí,
hrozně po něm šílíš.
Nemůžeš ani mluvit,
uvnitř tebe to jen plane.
Nemůžeš se z toho vzbudit,
a toužíš, že už se to stane.
Jeho hlas tě něžně hladí
jako lístky květů.
Nevědomky tě rychle svádí
- střed dvou odlišných světů.

Vypadá jak Mefisto,
čtoucí tvoje myšlenky.
Tak mrazivo a nejisto.
Tvé oči jsou jak pomněnky.
Srdce ti tluče vzrušením,
nevnímáš vnější svět.
Máš však neblahé tušení,
doma nedokážeš posedět.

Vypadá jako démon,
co přišel odnikud.
Vyslovuje tvoje jméno
nejsi schopná říci ani "prd".
Cítíš náhle letmý dotyk,
jenž tě hladí po zádech.
Ztrácíš z něho ostych
a úsměv se ti zračí na tvých rtech.
Tvé obavy padaj dolů,
ztrácíš strach i zábrany.
Najednou jdete ve dvou spolu
a tajné dveře zavřely se za vámi.