Na krku řetízek s klíčem

Mám jednu nohu na zemi a druhou nahoře
z veliké díry procházející stropem všeho
co žádný strop nemá
je mi nabízeno jediné, vše

Jsem tak vysoko, v Jeho prostoru
kde se nikdo nijak nejmenuje
Nade mnou svítí hvězdy ještě v prenatálním stadiu
se šňůrami napojenými na stěny galaxie
i těch vyhaslých, nejsou nikdy osamělé

Ve svých očích z té výšky vidím
že všechno „dole“ má svůj důvod

Láska ve všech siraelpodobách
mi šeptá přímo do ucha
nejvyšší úkol těch co se nevrátí, je
odpouštět těm co jsou dole

Andělské roucho padá k zemi rovně a pravidelně
v pavučinách dokonalých nezpochybnitelných vzorců
kloužu po jednom z nich


Čekáš na schodech před hlavními dveřmi
jsem ráda, že jsi to ty
sundáváš mi pár kilo stresující nerovnováhy
životní silou lidských emocí