Nebezpečná vzdálenost rtů

» autor: blue
.

Bůh vzal všechna jména... a rozesel je po větru

a pošeptal mi: že láska je jen ozvěna
co chodí ráda ve svetru..

Bůh vzal všechna jména
a vložil je do listů
ze všech slov písmena
a stromy pak rostou asi z pocitů

ztraceni ve větvích
natahují ruce.. nebi vstříc
oděni v korálkových poselstvích
a s přívěsky horkých dvoj-hvězdic

..šampaňské lijí do sklenic..

odtrženi od kraje
rtů
..co mlží křehkých ran

čekaje
až projdeš
pěnou
a osmi bran

ohořelé listy
co seschly v okamžiku
nemluví

a polibek na nalezenou
neznámou noc
s temnými stíny
co značí ráj


vzal jsem do dlaní sto-váhová srdce
a pak zapršelo
jen tak na okraj..

za záře svíce

když líbal sladké ruce

neměl ani tušení..

.
Tipů: 11
» 14.09.16
» komentářů: 7
» čteno: 769(18)
» posláno: 0


» 15.09.2016 - 01:24
Dvě básně v jedné. Vypadá to ,že básník, když už nevěděl jak dál, přesedl do jiné loďky. Také srozumitelnost je ztížena. Čtenář občas zaváhá, je-li před ním pravopisná chyba nebo nějaká rafinovaná elipsa, které neporozuměl.
» 15.09.2016 - 13:20
ttragelaf
.... také jsem se ztratil... byť viděl krásný smysl pro výraz
» 15.09.2016 - 17:38
krizekkk
Já tomu asi rozuměl.
» 15.09.2016 - 20:07
povedená
ST.
» 16.09.2016 - 17:38
ST
» 17.09.2016 - 12:10
ST:-)))
» 07.03.2019 - 23:27
Elisabeth.S
STováhová srdce
ve svetru
na okraj prší, bez větru;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pod kůru | Následující: z radosti největší

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku