z radosti největší

"Jednou si přisedl muž a rozprávěl o cestách. A náhodná žena se přidala k němu. A po chvíli si tak rozuměli že jakoby mluvili jedním jazykem, kterému nikdo jiný už nerozuměl.. i já jsem odešel dál.. a ti dva tam snad sedí a mluví spolu dodnes.."

.
.

Byla si ještě malá
tuze malá
jako čerstvý květ
jako nový den
jako příběh co se právě stal
jako déšť
který mé tváře
náhle požehnal

byla si ještě malá
když si spatřila světlo
tohoto světa
.. a já na něm už stál

byla si ještě moc malá
jako kvítek mezi tisíci
když já se s tímto světem pral
a všechna slova pochytal

sotva si řekla: "máma, táta, .."
jako řeka vzala roky
a plula dál
a já už lásky a sny počítal

byla si už větší
s celým světem
kouzelným ve dlaních
jako jsou oči dětí

voda utíká
a Tvůj svět se v plné síle skví
a pak si dospěla
a teď jsme rovnocenní

dva stopaři
galaxií
smírem obdaření

byla si ještě v květu
stvol
v božích rukách
řád

a já Tě už tehdy
snad znal
a měl rád

teď už vím
že Tě Bůh u sebe rád měl
nesmírná je jeho vstřícnost

srdce má otevřené pro veškeré štěstí

a mnou proplouvá jeho loď
ve Tvé kouzelnosti...

je dokonalost

.
.