Opravdu

Odejít potichu,
jako když dohoří svíčka.
Tak nějak bez vzruchu,
vydechnout a zavřít víčka.
Po špičkách vycouvat,
ze skvělé společnosti.
S pocitem, všeho dobrého,
spokojenosti a radosti.
Mít uklizeno ve vlastní duši,
nebát se o blízké,
vědět, co jiní jen tuší.

Pozpátku,
nevrazit do nočního stolku.
Nerozlít sklenici,
opustit sednici,
s vědomím,
že zítra
tu
už
opravdu
nemusím
být...