Dlouhá cesta.

Dlouhá cesta.

„Hijé! Tak jděte, voli mí! Je dlouhá, dlouhá cesta.
Já kámen vezu do Prahy a žízeň velkou mám.
Je do výčepu daleko. Prázdný měšec i vesta.
Až večer s muži popiji. Piva si nalít dám.

Pan Parléř práci rozdělil. Náš král ji přikázal.
Můj syn vedle mne pospává a já bych také spal.
Týdny a týdny na cestách. V horku i dešti jedu dál.
Mince mi žena sebrala. Že bych je prochlastal.

Z Žehrovic, Kleštic, Horušan. Z Brandejsa jedou vozy.
Kámen na stavby vozíme a chleba máme dost.
Hloubětín, Nehvizdy, Kostelec. I z Petřína jej vozí.
Král staví most a také chrám. Ten Pánu pro radost.

Již Otlin stavbu započal. Pak vzal jej k sobě Pán.
Pan Parléř nový směr jí dal a práci zrychlil směle.
Král prý si o něj požádal. A byl mu také dán.
Tak přijel. Jak by nepřijel. A uvítán byl vřele.

Já byl jsem tím, kdo přivezl na stavbu první kámen.
To ráno brzo vstával jsem. A na místě jsem byl.
Král dal mi zlaťák veliký. Zářil, jak ohně plamen.
Hluboko pod zem v chalupě jsem poklad uložil.

Tři roky a tři měsíce já kámen převážím.
Chalupa novou střechu má a dobré časy jsou.
Snad práce půjdou pomalu. A spoustu let a zim.
Já práci svou si uchovám. A bídu nespatřím.

Než katedrála věže své zabodne do nebe.
Než jako duha překlene most řeku velikou.
Já práci dobrou odvedu. Pro tebe. Pro sebe.
Tak Karle, příliš nespěchej. A nech mi práci mou.

Já bídu svou hnal od domu a nouzi jak by smet.
Ty v chalupě jsem obě měl, než vrátil ses. Náš král!
Můj otec bídu s nouzí měl. A měl ji i můj děd.
Tys pýchou mou a oporou. Život bych za tě dal.

Vůz pevný voli táhnou vpřed. Již vidím města domy.
Řeka má z mlhy bílý šál. Ženy se halí v šátky.
Je ráno. Bude horký den. Až polednem se zlomí.
Já voly bičem pobídnu. A začne cesta zpátky.