za Oortovým mračnem…

jenom tam tak ležela
zářící odraženým světlem
tak vábivě klidná a bezelstná
že jsem se do ní mohl ponořit celým tělem

podobala se Nefertiti
svinutá u paty
duté pyramidy
jako posvátná relikvie
uložená ve vakuu
takřka bez dechu
tak hluboká byla
její dřímota
magicky nedotčená

ovládala to umění tak dokonale
že ani sen nemá dost síly aby ji zradil
přitom vyzařovala hypnotickou záři
obarvující pozemskou substanci
svými magickými paprsky
co přivádí do stavu vzrušení

jakmile otevřela oči
byla naprosto bdělá
a zasahovala s pronikavou měňavostí
jedno oko barvy podzimního listu
druhé oříškově magnetické
co se chvělo jako střelka kompasu

docela nahá
ale než si něco oblékla
věnovala se spoustě detailů
takže se podobala mechanikovi
důkladně kontrolujícímu letadlo
před zkušebním letem

obřadně načerpala palivo
tak dlouze a lelkovatě
až mi vrtalo hlavou
jestli se vůbec odlepí od země
jakmile ale vklouzla do šatů
byla připravena vyrazit
třeba do oka v Helixu
nebo prstence na Lyře
bez mezipřistání

z jitřního hradu
vzlétá zvolna a majestátně
synchronizuje pohyb
s tepem motoru
celý prostor se prostírá před ní
a směr udává ze svých rozmarů

nenechává za sebou nic
ani vzdech
ani nehet z prstu na noze
neohlédla se
nezakroužila nad letištěm
zvedla se do výše
se vším co jí patřilo
a zmizela beze stopy
jako ten
kdo dobře ví proč

než se zase vrátí
k uhnízdění