když se zatáhne...

prošel jsem s útržkem vstupenky
kolem uvaděče
pohasla světla
a trochu oslněný
náhlou temnotou
jsem na okamžik zůstal stát

působila stoicky klidně
příliš dotažená
je cítit téměř nepostřehnutelné
rozšíření prostoru
jemná ale zřetelná ozvěna zvuku
jenž se rozplývá v tichu

pak se zvolna zvedla
a mě se zmocnil pocit
že člověk je celé věky
tímto okamžikem
co je předehrou
k velké podívané
záhadně znehybňován

ta opona se zvedala ve mně
v tu chvíli vidíte jen to co je živé
prosté krajiny chleba a sýru
spojené boky k sobě
jako panny z Biddendenu
vše svěží a čisté
zbytek se ztrácí v polostínu

průchod zasvěcením do tajemství
ztráta a nalezení orientace
nejlepší zážitek co lze prožít

pokud by do Země narazila kometa
a vyvrátila všechno z pantů
postavila všechno vzhůru nohama
obrátila naruby
uměl bych se zorientovat
v hlubinách labyrintu
protože čím hlouběji se nořím
tím lépe znám směr