žitná...
u hnětení...
» autor: enigman |
prý chuť z chleba vyprchává
stejně jako že života
a jeho obstarávání
se stává důležitější
než ujídání
má však v sobě cosi
čemu se pokouším přijít na kloub
cosi lahodného
šíleného
osvobozujícího
co má souvislost
s prvními objevy
když jste sami
nezná vaše představivost mezí
jak nádherná noc
hvězdy svítí tak jasně
tak klidně
tak daleko
nevysmívají se
slyším je říkat
co jsi zač mladíku?
že mluvíš o zemi
o ujídání
my tady visíme miliardy let
už jsme viděly všechno
úplně všechno
a přesto pokojně záříme dál
svítíme na cestu
utěšujeme srdce
jen se rozhlédni kolem sebe
jak je všechno pěkné
seber ten malý zelný lístek
a podrž jej něžně v dlani
shýbám se
a zvedám ten list
co leží ve škarpě
připadá mi úplně nový
jako celý vesmír sám o sobě
odlamuji malý kousek
a prohlížím si ho
stále je to vesmír
pořád neskonale krásný a záhadný
velmi jemně jej pokládám zpátky
najednou velmi zamyšlený
opírám se o sochor
a i on je na dotek přátelský
není to železo
je to výtvor lidské mysli
jistým způsobem zpracovaný
stočený a vytvarovaný
lidskýma rukama
poznamenaný dechem
skoro se zdá že na mě mluví
vše stojí jistým způsobem
na jistém místě
tak jako stojí mysl
ve vztahu k okolí
a svět ve své hmotné podstatě
je mapou lásky
nikoli vesmír
ale život je láska
mám rád takový svět
a právě v tuhle chvíli vím
že na mě čeká
a půjdu-li vlídně a klidně
tak k ní dojdu
bude stát někde na rohu
a až budu na dohled
pozná mě
okamžitě
stejně jako že života
a jeho obstarávání
se stává důležitější
než ujídání
má však v sobě cosi
čemu se pokouším přijít na kloub
cosi lahodného
šíleného
osvobozujícího
co má souvislost
s prvními objevy
když jste sami
nezná vaše představivost mezí
jak nádherná noc
hvězdy svítí tak jasně
tak klidně
tak daleko
nevysmívají se
slyším je říkat
co jsi zač mladíku?
že mluvíš o zemi
o ujídání
my tady visíme miliardy let
už jsme viděly všechno
úplně všechno
a přesto pokojně záříme dál
svítíme na cestu
utěšujeme srdce
jen se rozhlédni kolem sebe
jak je všechno pěkné
seber ten malý zelný lístek
a podrž jej něžně v dlani
shýbám se
a zvedám ten list
co leží ve škarpě
připadá mi úplně nový
jako celý vesmír sám o sobě
odlamuji malý kousek
a prohlížím si ho
stále je to vesmír
pořád neskonale krásný a záhadný
velmi jemně jej pokládám zpátky
najednou velmi zamyšlený
opírám se o sochor
a i on je na dotek přátelský
není to železo
je to výtvor lidské mysli
jistým způsobem zpracovaný
stočený a vytvarovaný
lidskýma rukama
poznamenaný dechem
skoro se zdá že na mě mluví
vše stojí jistým způsobem
na jistém místě
tak jako stojí mysl
ve vztahu k okolí
a svět ve své hmotné podstatě
je mapou lásky
nikoli vesmír
ale život je láska
mám rád takový svět
a právě v tuhle chvíli vím
že na mě čeká
a půjdu-li vlídně a klidně
tak k ní dojdu
bude stát někde na rohu
a až budu na dohled
pozná mě
okamžitě
Tipů: 15
» 28.03.16
» komentářů: 9
» čteno: 498(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 29.03.2016 - 11:11
Dávno už jste spolu. Neboj, poznáme Tě podle bochníku na hlavě.:-))
To je ale veliká náramnost, pane, poklonka.
To je ale veliká náramnost, pane, poklonka.
» 29.03.2016 - 18:44
Milena
Krásná, jako vždy.ST
» 20.04.2016 - 11:00
kasparion
podivuhodné ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: ještě jednou... | Následující: obzor byl plochý…